Na bývalé plovárně ČKD v Podolí (dříve se jmenovala NSK) působily dvě skupiny vodních motoristů. Jedna z nich, Svazarm ČKD, tvořila jistou dominantu. Jejími členy byli hlavně zaměstnanci ČKD, převážně ze Sléváren. Tato organizace vyvíjela bohatou činnost společenskou, ale hlavně vodáckou. Bylo to v době, kdy byly zrušeny technické průkazy lodí a tzv. kapitánské průkazy. Vodní motorismus nabíral na síle. Současně s tím začaly i růst počty hausbotů(zvláště na přehradách). To vedlo později v r. 1977 k negativní argumentaci o škodlivosti a zákazu plavby na Vltavě od Vraného výše.

Plavidla v našem klubu byla velice různorodá. Většinou šlo o otevřené čluny, kajutových bylo jen několik. S motory to bylo podobné. Ze starých nebo starších to byly Johnsony a Evinrudy,z novějších zejména Moskvy 10,  Moskvy 10M, Větorky 8, německé HB 125, později Forelle, české Jikovy. Nesmím zapomenout na legendární Tümmler1,5 a 2,5HP. Později se objevily vyřazené a upravené armádní ženijní 4válce-boxer W750, které dávaly až 27HP. Ještě později se objevila Moskva 25, tehdy ještě s ručním starterem.

Řada našich členů si své lodě stavěla sama. Pomohla tomu dostupnost sklolaminátových materiálů. Šlo hlavně o otevřené čluny např. Blaník, Rytíř nebo Delta. Do těchto člunů byly vestavovány zejména motory Wartburg 900 a Wartburg 1000.

Někteří naši členové se dali do stavby rychlostních člunů-kluzáků. Již si nepamatuji, kdo tehdy přinesl výkresy německého jednostupňového kluzáku G-6. Postupně se postavily tyto čluny tři. Ve člunu se klečelo a řídilo se pínou závěsného motoru. Vášnivým stavitelem lodí byl Standa Vrbovec. Postavil několik lodí. Kromě zmíněného kluzáku ještě člun vlastní konstrukce VRČOFO, což byla zkrtka Vrbovec-Čolek-Forelle. Dvě poslední byla jména lodí, které vzájemně zkombinoval. Postavil i člun Blaník, se kterým pak jezdil na dovolenou na Slapy.

Kromě Vrbovce na kluzácích jezdili Franta Satschek a Jarda Černohaus. Samozřejmě jsme to zkoušeli i my ostatní..

Ve Svazarmu jsme patřili k sekci tzv. branného vodáctví. V rámci toho jsme pro děti organizovali „branné dny“, hlavně se střelbou ze vzduchovky a pro starší dorost a „mladé „ pány jsme jezdili na pramičkách Týnec-Pikovice. Zde byl hlavním organizátorem a zkušeným kormidelníkem Vrbovcův syn Honza a Jarda Kalina.

Členství ve Svazarmu neslo řadu výhod. Byli jsme podporováni zejména materiálem. V době, kdy armáda vyřazovala materiál, dostali jsme armádní čerpadla, která jsme rádi někomu věnovali a zejména  pramice, které sice byly poškozené, ale přebudovaly se na kajutové penty. Tehdy se také objevily již zmíněné armádní ženijní motory, budějovické W750, které se adaptovaly na malou nohu.

Vyžívali jsme se ve spodní části plovárny, která jako jedna z posledních měla vorové plato se spouštěcím laťovým průtočným bazénem. Na plovárnu se tehdy chodilo koupat hodně lidí. Asi tehdy lidé byli otužilejší. My jsme zde měli několik kabin a také jsme vybudovali výtah na lodě. Scházeli jsme se zde po celý rok i v zimě. Když byla zavřená plovárenská restaurace, hodili jsme přes silnici do staré podolské restaurace „U Šimků“. Zde se scházeli staří pamětníci z řad plavčíků a podolští pamětníci. Občas se konala i zpívaná s místním harmonikářem.

Správcem plovárny byl tehdy Tonda Jandáček, shodou okolností otec mého kamaráda z Horní Michle, kde jsem dříve bydlel. S Tondou byla zábava, rád se i napil. V zimě dělal údržbu, v létě plavčíka. Dokonce i učil plavat děti zavěšené na klacku, tak jak známe ze starých filmů. Jak jsem již řekl, Tonda trpěl věčnou žízní. Při příchodu do loděnice(tak jsme již začali říkat plovárně) jsme často slyšeli, jak Tonda říká:“člověče, zase jsem chytal tu tvojí loď u Žlutejch lázní.“A tak potom následovalo:“No tak Tondo, dej si tam něco na mně.“

Kromě naší party byla na plovárně ještě jedna skupina. Byli to nájemci závodního klubu ČKD, který byl oficiálně pověřen řízením plovárny.

V době, kterou popisuji, byl téměř výlučným partnerem ČKD jednota Bohemians a ta měla ve fabrice velké zastání. Tak se stalo, že padlo rozhodnutí prodat (spíše předat) plovárnu této jednotě. Na plovárnu měli z Libně přejít veslaři a motorové lodě měly být vystěhovány. Prozatimní místo bylo vybráno nad plovárnou v místě tzv. Bílé zdi. Zaměstnanci ZK ČKD vybudovali ze zbytků plovárenského voru přístavní zařízení, které zde bylo ukotveno.

Již nevím odkud přišla možnost přestěhovat se na protější levý břeh na bývalou Zlíchovskou (Vondráčkovu) plovárnu. Prostřednictvím různých jednání se toto podařilo zrealizovat a oddíl vodního motorismu, který byl u TJ Bohemians dočasně zřízen se osamostatnil (nebylo to jednoduché) v jednotu TJ STAR, jako samostatný subjekt v rámci ČSTV.

Majitelem plovárny byly Pražské lázně. My jsme zde byli jakoby podnájemníci. Plovárna byla v podstatě veřejné zařízení a dokonce zde podnik RAJ provozoval restauraci. Postupným jednáním s Lázněmi došlo k dohodě o odkupu plovárny naší jednotou. Chyběly však peníze. Nakonec jsme dostali půjčku od ČStSp Praha 5. Plovárnu jsme tedy odkoupili za tehdy pouhých 75000 s ročními splátkami Spořitelně po 20 000 Kč. Dluh jsme nakonec po několika letech splatili.

Na pozemku byla budova s klubovnou, kuchyňkou a několika dalšími místnostmi, objekt WC s fekální jímkou a několik desítek kabin. Kabiny byly dřevěné, často již v povážlivém stavu. Na pozemku byla travnatá plocha a volejbalové hřiště.

Postupně jsme přetáhli přístavní zařízení a vybudovali výtah na lodě. Díky pracovitosti členů a zejména iniciativě výboru se nám podařilo získat v rámci Akce Z velké množství materiálu, takže jsme postupně opravili střechu na hlavní budově, vlastní kabiny a vybudovala se dvě velká plata pro malé lodě.

Rokem ustavení naší TJ byl 1968. Měli jsme cca 140-150 motorových lodí včetně několika plachetnic a asi 50 kanoí a kajaků. Jenom přístavní zařízení mělo délku 200metrů. Spolu s objektem jsme museli koupit i zamítnutý projekt letního vodovodu. Přítomnost zahradní restaurace v létě byla na jednu stranu příjemná,  ale na druhou dosti nevýhodná, protože byla veřejně přístupná. Po řadě jednání s RaJem byl provoz restaurace ukončen a my jsme se stali konečně suverénním pánem loděnice. Tím již začala nová historie TJ Star.

Historie Tělovýchovné jednoty STAR Praha o.s. po 45. letech její existence 1968 – 2013

Tělovýchovná jednota STAR vznikla oficiálně pod ČSTV v roce 1968 jako samostatné sportovní zařízení pro provozování vodáckých sportů. V témže roce si nejprve pronajala a v následujícím roce zakoupila od podniku Pražské lázně objekt bývalé zlíchovské plovárny „Lázně – Zlíchov“ za 75.000,- Kčs, které jí byly poskytnuty formou půjčky Československou státní spořitelnou, Praha 5.

Objekt plovárny na pozemku k.č. 573, kat. území Hlubočepy se sestával v roce 1968 z oploceného pozemku, hlavní budovy, 125 kabin, sprch. boxů, úschovny lodí, WC a u břehu připevněného kanoistického mola s můstkem. TJ STAR zde provozovala sportovní činnost a objekt postupně přeměnili členové v loděnici a používali až do roku 1981.

V roce 1979 bylo TJ od Národního výboru hl. města Prahy (NVP) sděleno, že naše loděnice
bude z důvodu veřejného zájmu, v souvislosti s výstavbou silničního mostu A. Zápotockého
(Barrandovského mostu), zrušena.

Veškerý nemovitý majetek TJ Star byl v červnu 1981 předán investorovi stavby tj. Výstavba hlavního města Prahy – výstavba inženýrských staveb (VHMP-VIS), podepsáno Ing. Fialou bezúplatně k demolici.

Záležitost náhrad byla projednána a řešena nezávisle na vlastním předání objektů předsedou MV ČSTV p. Matulíkem a zástupcem tehdejšího Národního výboru hl. města Prahy Ing. Hlaváčem a to jednak umístěním lodí a inventáře do provizorního objektu v Braníku, jednak zajištěním výstavby definitivních loděnic investičním nákladem cca 6,5 mil. Kčs v lokalitě ul. „V Náklích“, Praha 4 – Hodkovičky. Výstavbu měl zajišťovat investor VHMP výstavba účelových staveb (VHMP-VUS), ale k výstavbě této pro nás náhradní loděnice nikdy nedošlo a ani náhradu za náš majetek, který byl z důvodu veřejného zájmu zlikvidován jsme nikdy neobdrželi.

VHMP-VIS v lokalitě u Branického mostu (Inteligence) na pozemcích č.p. 978/2, 980/5, 988/1, 989/1 a 1070 kat. území Hodkovičky vybudovala dle kolaudačního rozhodnutí provizorium, podepsáno za VHMP-VIS Ing. Fialou, do doby vybudování definitivních a stabilních loděnic, nejpozději do 31.12.1983 (později opakovaně prodlužováno do 1985, 88, 91 včetně všech smluv na pronájmy pozemků). Provizorium užívalo celkem pět oddílů ČSTV, přemístěných ze Zlíchova. Sestávalo se ze zpevněné panelové cesty, ohrad, elektrokiosku, 17 stavebních buněk, fekální jímky a přívodu pitné vody.

V těsném sousedství, v lokalitě ul. V Náklích – Lodnická na pozemku č.p. 978/4 kat. území Hodkovičky byla v letech 1986-90 vybudována první loděnice, do které byla dislokována část klubů z provizoria. V lokaci provizoria TJ STAR dále vyvíjel svou sportovní činnost, až do roku 1991, kdy si pozemky vyžádali zpět jejich původní majitelé.

Společnost Výstavba inženýrských staveb (VIS) zastoupená Ing. Fialou, uzavřela 2.7. 1991 s TJ STAR hospodářskou smlouvu na dobu neurčitou o dočasném užívání pozemků č.p. 953/1 a 953/3 v k.ú Hodkovičky a Pražské vodárny uzavřely 27.5. 1991 s TJ STAR hospodářskou smlouvu na dobu určitou (od roku 1995 na dobu neurčitou) o dočasném užívání pozemku č.p 965/1 v k.ú Hodkovičky, kam se opět přestěhoval inventář celé TJ STAR včetně lodí.

V roce 2001 jsme byli vyzváni GOLF & COUNTRY CLUBEM HODKOVIČKY k vyklizení pozemků, jako neoprávněně užívaných. Argumentovali jsme, z našeho pohledu stále platnými smlouvami na pronájmy pozemků a řádně placeným nájmem.

Následně došlo zřejmě k převodu vlastnictví k výše uvedeným pozemkům (zřejmě v důsledku účinnosti zákona č. 172/1991 Sb., o přechodu některých věcí z majetku České republiky do vlastnictví obcí ve znění zákona č. 10/1993 Sb).

Po jednání dne 15.10.2001 se zástupci Magistrátu p. Tobrmanem, pí. Biniovou a Golf clubu jsme se dohodli na uvolnění pozemku č.p 965/1 v k.ú Hodkovičky pro potřeby Golf clubu a zároveň požádali Magistrát hl.m.Prahy (MHMP) opět o pronájem pozemků č.k. 953/1 a 953/3 v k.ú Hodkovičky. Jelikož tyto pozemky, ale již spravovala Inženýrská a realitní organizace Praha (IROP), které byla naše žádost předána a uzavřeli jsme 18.1.2002 s touto organizací novou nájemní smlouvu na zbylé dva výše uvedené pozemky.

V létě roku 2002 byla loděnice zcela zničena povodněmi a za své vzal i klubový archiv. Péčí členů a finančními prostředky z pojistky byl celý areál znovu vybudován.

Koncem roku 2006 jsme od firmy IROP obdrželi sdělení, že přestávají být správcem námi užívaných pozemků a je nutno o novou nájemní smlouvu požádat vlastníka pozemků MHMP.

Počátkem roku 2007 jsme MHMP, odbor obchodních aktivit OOA, o novou nájemní smlouvu požádali. Úhradu za užívání pozemků, na které jsme byli, ne z vlastního rozhodnutí přemístěni, jsme po celou dobu jednání dle dohody řádně platili.

Tento stav trval až do dne 22.11.2010, kdy byla předložena Magistrátem hl. města Prahy, zastoupené ředitelem OOA p. Ďuricou, TJ STAR nová nájemní smlouva, ovšem pouze na část užívaných pozemků č.k. 953/1 a 953/3 v k.ú Hodkovičky, a to na dobu neurčitou s výpovědní dobou tři měsíce. Ve zbylé části uvedených pozemků byla v letech 2011 až 12 vybudována nová cyklostezka, které dle této smlouvy TJ uvolnila prostor.

Tělovýchovná jednota STAR všechny závazky, plynoucí z popisovaných nájemních vztahů vždy řádně plnila a nadále plní. A i přes dlouholeté, opakované upozorňování a urgování všech uvedených zainteresovaných organizací, MHMP nevnímaje, k výstavbě naší nové loděnice nikdy nedošlo a ani náhradu za náš majetek, který byl z důvodu veřejného zájmu zlikvidován roku 1981, jsme nikdy neobdrželi…..

Současnost

Je fakt, že členská základna se ztenčila, ale stále máme stejné 3 oddíly, které se své činnosti věnují. Staví a renovují své lodě, podnikají plavby po českých i evropských řekách a kanálech, mořích, závodí, dělají rozhodčí, atd. Stále slavíme společně narozeninová výročí členů, klubová a oddílová výročí, Vánoce a loučíme se i se sezónami uplynulými…

Jaký je, ale důvod, proč se členská základna ztenčila?

Příčin a faktorů úbytku členů, kromě těch jasných, že všichni i ve Staru stárneme, a nových členů, kteří přicházejí, je méně, než těch co nás opouští, může být několik a o těch se zde chci rozepsat.

Všeobecně doba se značně změnila, oproti časům vzniku klubu, což je v pořádku, ovšem i tempo života se změnilo, zrychlilo. Lidé nyní mají méně času i sami na sebe, své zájmy a koníčky. A tak i dnes je moderní pro mnoho nových kapitánů i v našem „sportování“ na naších řekách, mít pokud možno loď novou a na klíč. To samé, čili kompletní služby od jara do jara chtít mít v přístavištích a marinách, kde se Vám zaměstnanci starají o Vaši loď a o vše kolem. Proč ne, když to tak chtějí a ničemu neškodí, ale duch soužití se se svou lodí a vodou se zde nějak vytrácí….tito „loďaři“mají jinou představu a členy a kamarády našimi se spíše nestávají…

Takže nezbývá, než si vychovat kapitány z vlastních řad juniorů. Na tom jsme s našimi kolegy, kamarády z ostatních klubů vodních sportů podobného zaměření stejně.

Ovšem v našem případě jedním z největších faktorů, také může být opakující se stěhování, zmenšování naší loděnice v Praze na další nové „provizorium“, který v červenci roku 2002 navíc podtrhla povodeň a došlo k totálnímu zničení areálu. Na místě loděnice v Hodkovičkách, kde se zvedla hladina asi o sedm metrů a průtok v Chuchli byl naposledy změřen při 6000m³/s a to Vltava ještě zdaleka nekulminovala, nezbyl kamínek na kameni a o vše včetně archívu jsme přišli. Přesto jsme se opět vzchopili, pojišťovna naštěstí kladně vyřídila naši škodní událost, i když po nelehké práci s likvidátory a mohli být zakoupeny nové mobilní buňky, ze kterých jsme vytvořili nové oddílové klubovny, společenskou místnost s malou kuchyňkou, WC a sklad. Než ale byly vyrobeny a dovezeny, se díky píli a snaze členů areál, pokud se nepletu v historii TJ Star již po 5 té znovu nyní na tomtéž místě opět obnovil a vybudoval, i když zas jen jako provizorium. Každopádně všem co se podíleli, patří díky.

A nejmocnějším faktorem potencionálních i našich členů může být a určitě i je řadu let nás provázející nejistota z budoucností loděnice, přestože obnovená se stále nachází na pozemku jen provizorním (dnes již pouze o rozloze menší než 1000m2, kdysi naše flotila v Praze čítala cca 150 lodí a desítky kánoí) a se kterou se v novém územním plánu zde ovšem nepočítá.

My skalní z TJ Staru se přes to všechno stále nevzdáváme a snažíme dále jednat, prosazovat a objasňovat svou činnost, abychom získali nové řešení, místo pro provozování a měli jistotu bytí a v klidu se věnovali hlavnímu důvodu, proč jsme v našem klubu, lásce k vodě a lodím. A stali konečně zase se kvalitními partnery pro naše potencionální nové členy-kamarády.