Autor: Vojta

Krátce poté, co jsme se stali členy Československého svazu vodního motorismu, seznámili jsme se se strukturou sportovních soutěží. Základní soutěží byly tzv. Dálkové plavby, Ty byly organizovány jednak podle tzv. stupňů a jednak podle typu lodě. Prvními účastníky této soutěže jsme se stali dva. Byl to Láďa Zeithammel a já, t.j Václav Mráz. Povinností účastníka…

Každý, kdo provozuje nějaký sport, nese v sobě kód soutěživosti. Je málo lidí, kteří provozují sport pro sport samotný. Již od nízkého věku něco člověka nutí k tomu, aby druhého nebo druhé předběhl nebo dokonce ošulil, porazil v nějakém souboji. Jestliže v nějakém sportu existuje tabulka výkonnosti, člověka-sportovce to nutí, aby byl lepší než ten druhý. Tak tomu bylo…

Za jisté zásluhy o rozvoj vodně motoristického sportu a též úspěchy v soutěžích, za výsledky na poli jak sportovním, tak i funkcionářském udílel Svaz vodního motorismu ČSTV tzv.vlajkový patent s právem nést na zádi lodě zvláštní červenomodrobílou vlajku se zlatou vrtulí.Postupně toto zvláštní ocenění získali za naší TJ: Láďa Zeithammel-in memoriam (viz oddílová soutěž), Zdeněk Roder, Jarda Krajíc a…

V kapitole o patronátu s n.p. Kovošrot jsem se zmínil o dětském putovním táboře vedeném mým kamarádem a předsedou turistického oddílu Pepou Staňkem. Tyto tábory se staly tradicí a osobně jsem přesvědčen, že byly a dosud jsou tím nejlepším z činností naší jednoty. V době, kdy se tábory začaly jezdit, jsem byl předsedou jednoty a osobně jsem se na přípravě…

Hned příští rok, 1983, jsme uspořádali nejdelší tábor v naší historii, 17 denní na řece Ohři. Ohře je řeka, která byla a je dodnes trochu vodáky opomíjená. Přestože jsou břehy místy silně osídlené, krajina v podhůří Krušných hor je úžasná. Na start jsme dojeli na veřejné tábořiště Skalka, na stejnojmenné zdrži, která je mezi městem Cheb a hraničním…

Náš oddíl byl jeden čas jedním z nejsilnějších oddílů v Praze. Bylo to v době, když jsme měli loděnici na Zlíchově. Tehdy Československý svaz vodního motorismu uspořádal školení trenerů vodního motorismu třetí třídy, podle Jednotné sportovní klasifikace. Byl jsem vyzván, abych se tohoto školení účastnil. Šlo o týdenní školení internátní, kdy jsme první část strávili přednáškami v loděnici Tatranu…

Pravidla vodního motorismu a Jednotná sportovní klasifikace(JSTK) připouštěla dvě možnosti, jak získat výkonnostní třídu. Jedna možnost byly Dálkové plavby a druhá byla tzv. Kvalifikační soutěž. Byla to soutěž jednodenní, obsahovala řadu dovednostních disciplin, které se v dnešní době staly technickými disciplinami Cílových plaveb. Začínalo se na břehu vázáním uzlů na čas. Další discipliny se odehrávaly na vodě….

Několik kilometrů dlouhá zátoka pravostranného přítoku Vltavy nad Novou Živohoští. Sem jsme jezdili ještě před založením Staru, tehdy ještě jako Svazarmovci. Naše tábořiště bylo na tzv.“Horákovic louce“, pod statkem a samotou Hradnice a vesnicí Hrazany. V té době tam opravdu byla louka o šířce asi deseti metrů podél břehu a na ní byly vysázeny malé jehličnaté stromky. Pravidelný…

Byl jsem majitelem pramice. Svého času jsme od ústředí Svazarmu dostali několik pramic dvoukoncovek. Mělo to, ale chybu. Byly poněkud nabourané, zřejmě od některých svazových kolegů. Řekli jsme si ale, že je použijeme k výstavbě kajutových pentů. Byly štíhlé,dostatečně dlouhé a protože jsme samozřejmě ovládali loďařskou teorii, která říkala, že“ dýlka jede“, byli jsme přesvědčeni, že…

Dopadla špatně. Byl jsem tehdy majitelem motoru W750, tzv  Budějovičáku. Byl to velice silný motor, původně určený pro armádu. Měl až 27 koní. Navíc ten, který jsem měl já, byl upraven na člun pro rychlou jízdu, měl zkrácenou nohu, ale co neměl bylo dálkové ovládání. Při přípravě dovolené jsem motor prozkoušel na lodi při jízdě, ale to…