Stalo se při jedné dovolené na Slapech, kde jinde než na Mastníku. Hlavním aktérem celé akce byl Rudla Novotný, jeho loď a jeho motor, jedenapůlka Tummler. Rudla měl hezký kajuťáček s plátovanými boky se kterého nikdy nesundaval plachtu. Pouze ji skasal v místě kokpitu.Zlí jazykové, Mirek Martínek a další tuto loď nazývali dlabaným kmenem. Lodička byla štíhlá a s uvedeným motorem pěkně uháněla. Až jednou. Rudla chtěl někam jet, ale motorek si postavil hlavu. Nezbylo nic, než se dát do opravy. To bylo něco pro nás přihlížející. Na trávě se natáhla celta a motorek se začal pomalu rozebírat. Bylo to tuším v době odpolední siesty a zpestření každý (mužský) samozřejmě uvítal. Účastníci akce každý něco, rozumí se vhodné součástky, přinesl a kdo nic neměl,alespoň radil. No, spíše kecal. Motor se postupně rozebral, pak složil a nasucho na zemi dokonce nastartoval. Rudla odkotvil loď, zavěsil motor,nasadil bič s vrtulí a chystal se nastartovat. My všichni účastníci zasedli na trávu a s napětím očekávali Jardův start a odjezd. Jarda nastartoval, ponořil hřídel s vrtulí do vody a světe zboř se, loď začala couvat. To bylo HALO! Jarda stačil vypnout a nastala druhá fáze opravy.Ve finále jsme motor opravili a pracoval správně a spolehlivě. Proč před tím nešel, a proč couval, to se nám nepodařilo zjistit. Buď jsme hnuli předstihem a motor naskočil obráceně nebo se nám podařilo nasadit vrtuli z dvě a půlky, která točila obráceně. To už nikdo nevyřeší. Zůstává, ale fakt, že jsme sestavili Tummlera se zpátečkou.
Ještě jednu vzpomínku mám z té doby. S Rudlou tam tehdy byla jeho dcera Helena. Vzpomínám, jak jednou v podvečer zavolala na tátu, co budou večeřet,ž e ona má už hlad. Rudlovi se do vaření moc nechtělo a tak odvětil: „Je tam čabajka, vem si ji!“. Protože tuto větu jsme slyšeli několikrát, usoudili jsme kolektivně, že Jarda čabajky buď miluje nebo někde vybral Masnu