Mastník

Několik kilometrů dlouhá zátoka pravostranného přítoku Vltavy nad Novou Živohoští. Sem jsme jezdili ještě před založením Staru, tehdy ještě jako Svazarmovci. Naše tábořiště bylo na tzv.“Horákovic louce“, pod statkem a samotou Hradnice a vesnicí Hrazany. V té době tam opravdu byla louka o šířce asi deseti metrů podél břehu a na ní byly vysázeny malé jehličnaté stromky. Pravidelný pokles a zvedání hladiny Slapské přehrady pomalu ale jistě ukusovalo břeh. Já,tehdy ještě svobodný jsem zde strávil se svou pozdější manželkou svoji první dovolenou na Slapech. Tehdy jsem ještě neměl svoji loď. Na místo jsme přijeli vltavským parníkem(motorákem) na zastávku Hrazany. Znalci mi sice vysvětlili cestu od přístaviště na tábořiště, což byl relativně „kousek“, ale já samozřejmě nenašel příslušnou zkratku a tak jsme pěkně „zakufrovali“. Na tábořiště jsme dorazili přes hotel Hrazany a statek Hradnici. Samozřejmě jsme všechno táhli na zádech. Postavili jsme stan a konečně si odfrkli. Vařilo se buď na ohni nebo na různých vařičích na kotlíku nebo ešusech. V lese bylo plno hub. Nakupovat jsme chodili do Radíče, asi dva kilometry lesem. Pro vodu jsme jezdili na protější břeh, kde stávala pumpa. V letech pozdějších jsme vodu raději brali při nákupu na Nové Živohošti, protože na louce nad studnou se začaly pást krávy a louku patřičně znečisťovaly. Členů s lodí nebylo ještě tolik a někteří, stejně jako já se ke stavbě teprve chystali. Toho roku tam tábořili Vašek Uher s manželkou a malou Vendulkou, Láďa Janeček  s manželkou a malým „Ladíkem“, Rudla Novotný, rodina Machova, Standa Vrbovec s manželkou a další. Se Standou jsme se také poprve projeli po hladině jezera, tehdy Standa jezdil ještě s klubovým člunem, dřevěnou jolou „anglkan“ a starou Moskvou. Příští léta jsem na Mastník již jezdil se svou novou lodí.