Jak jsem se již zmínil, jednou ze zakládajících skupin naší jednoty byli vodní motoristé, kteří se rekrutovali z bývalého Svazarmu ČKD, jenž působil na plovárně v Podolí. Protože nás nebylo mnoho a navíc jsme se znali ze zaměstnání, měli jsme k sobě blízko. Z toho se odvíjely všechny akce, které jsme pořádali. Samozřejmě jsme se scházeli hlavně o nedělích a později o volných sobotách (tehdy se v sobotu dělalo). Někteří se svými rodinami v naší loděnici a to zejména později na Zlíchově zde trávili celé víkendy.To pak přišly na pořad různé zábavy. Samozřejmě se zde slavily svátky, narozeniny a dokonce i sem tam nějaká svatba. Samozřejmě jsme se věnovali i záležitostem vodáckým. Byli jsme stoprocentními „znalci“ v oboru lodí a motorů (tak je tomu dodnes a ve všech oddílech které znám). Pokoušeli jsme štěstí i v jízdě na vodních lyžích, která byla u nás víceméně ještě v plenkách. Zkoušeli jsme jezdit za člunem poháněným motorem Wartburg. Zkoušeli jsme i jízdu na akvaplánu, což byl v podstatě větší oválný talíř. Někteří zpovykanci jezdili i na zahradním stole přivázaném na laně za lodí, tak,že klouzal po stolní desce a jezdec stál na jejím rubu a držel se za jeden pár nohou.Byla to zlatá doba, kdy bylo možno dělat téměř vše.
Když bylo špatné počasí, sedělo se zpravidla na verandě(to už bylo na Zlíchově) a hledělo se na vodu. Pod verandou rostla vrba a musím říci, že pohled na řeku s touto kulisou byl vskutku dojímavý zejména protože pravý břeh řeky byl zarámován skalní deskou bývalého lomu-cementárny. Znalci mariáše pak v klubovně mazali mariáš. Byla tam takzvaná 1. a 2. liga. To byl např.Janeček, Bočan, Kalina a další. Ženy většinou mazali „prší“. U této hry sedávaly paní Martínková, Šenbauerová, Blanka Manová a další.
Semtam se konala i „zpívaná“. To bylo zpravidla když přišli hoši ze „7A“, Jarda Vyšata a jeho kamarádi. S nimi jsme se občas scházeli i v restauraci U libeňského pivovaru, kde se rovněž zpívalo. Zvláštní kapitolu chci věnovat pořádání dětských dnů.