Nikoho asi nepřekvapím sdělením, že první červen je „Dnem dětí“. Těch bylo v popisované době v naší loděnici na Zlíchově poměrně dost a tak někdo přišel s nápadem v uvedený den udělat nějakou „akci“. Abychom se i nějak prezentovali navenek, Mirek Doležal bydlící na Zlíchově na začátku Prokopského údolí navrhl pozvat na dětský den i děti z místní školy. Dobrá, ale jaký program připravit. Protože jsme v loděnici měli zbytky různých podií, přivezených z Parku kultury, vyrobili jsme překážkovou dráhu, kterou děti měly probíhat. Zbudovali jsme výstavku lodních motorů, připravili další soutěže (šplh na laně), střelba ze vzduchovky, hod tenisákem na plechovky, vázání uzlů v boxerských rukavicích apod. Dětí se nakonec sešlo asi padesát. Přišly s nimi i paní učitelky. Při množství soutěžících jsme měli pořádnou makačku, ale nakonec se pobavili všichni včetně dospěláků a dokonce se veselily i přítomné paní učitelky, které zde byly jistě ve svém volnu.
Protože nejen sportováním „živ je člověk“ je třeba ho i nasytit něčím hutnějším. Všichni přítomní byli pohoštěni dobrým guláškem. Učitelky, když děti odešly k dalšímu programu si po jídle daly i kafíčko a nějaké to cigárko. Na závěr děti dostaly různé věcné ceny (propisovačky, omalovánky, drobné hračky ) a hlavně velké kulaté dorty (tehdy jeden stával asi 30-40 korun), které patřičně rozebraly přinesenými lžícemi. Kdo si přinesl malou, měl smůlu. Zábava pokračovala téměř do večera při kulturním pořadu, zpěvu za doprovodu harmoniky a kytar.
Když spokojené děti odešly domů ,měli jsme únavy plné zuby. Sedli jsme na verandu a vše jsme patřičně rozebrali.Učitelkám se od nás ani nechtělo.
Celá akce měla ještě dohru. Po čase jsme dostali ze Zlíchovské školy dopis s velkým a neformálním poděkováním. Škola poslala podobné dopisy i na OV ČSTV v Praze 5 a na příslušné orgány státní správy. Tím jsme si nesmírně šplhli. V té době jsme byli jedni z mála tělovýchovných jednot, které podobnou akci uskutečnily. Dětské dny se pak ještě několikrát opakovaly.